Mapa trasy

Z České Lípy se vyjíždí ze Svárova Žizníkovskou silničkou kolem zahrádek a rodinných domků. Míjíme odbočku na Mimoňskou státovku a stoupáme do kopečka, abychom vzápětí sjeli u hřebčína na původní úroveň. Cesta je jen mírně zvlněná, protože zpovzdálí neustále sleduje řeku Ploučnici. Za Žizníkovem se vjíždí do lesíka. Z něj se vymaňujeme až u železniční trati, kterou posléze podjíždíme a kolem osamělých usedlostí nás vede cesta přes Heřmaničky až k Brennskému mostu.

Zahýbáme vpravo a po 150 m vlevo. Na odbočce na Veselé nás míjí peleton prvních závodníků populární akce KOLOMÁZ. Cesta dále mírně nastoupá lesem na otevřenou planinu, ze které je krásný pohled na čedičové vyvřeliny se známou Pannou (Lysá skála - výrazný lávový suk). Vlevo od ní stoupají nad okolní terén Polomené hory – náš cíl. Záhy zajíždíme do lesa a v družné debatě pokračujeme až k odpočívadlu. Zde odbočíme vpravo směrem na Provodín a pokračujeme příjemnou cestou lesem až k oboře, kterou pak vpravo objíždíme. Cyklostezka vyúsťuje v zákrutu silnice okolo Máchova jezera. U hotelu Myslivna si dáváme občerstvení a sbíráme poslední informace o další cestě.

Po osvěžení opět nasedáme a vracíme se kousek k poslední hájovně. Před hájovnou vpravo odbočuje lesní cesta, která vzápětí zahýbá opět v pravém úhlu a stoupá podél úbočí lesa. Fest přehazujeme, neb nastal čas malých převodů. Chvílemi se jede v úvozu, chvílemi po hřebeni, trávu střídá plochá skála, ale jedno se nemění – je to stále stejný stoupák. Opět se dostáváme k ohrazení obory a objíždíme ho až k rozcestí. Přímá odbočka vede k Uhelné cestě. My se dáváme ale vpravo kolem příšerné blátivky (ví jen všemohoucí, kde se tu po měsíci sucha vzala). Blátivka naštěstí po 200 m končí a pokračuje rovnou cestou plnou jehličí a s každým metrem se z ní konečně klube dlouho očekávaná asfaltka. Les už dávno změnil od základu svůj ráz. Obdivujeme husté smrčí i statné listnáče a kocháme se výhledy na Máchovo jezero. Na závěr jsme odměněni dlouhým pohodlným sjezdem až k hájovně na silnici Mimoň – Doksy.

Zahýbáme vlevo a po 3 km si v Hradčanech v hospodě Pláž dáváme něco k pití Zpátky se vracíme opět cyklostezkou na Veselé a pokračujeme kolem Brennského mostu do Žizníkova – kde celou cestu, jak jinak, řádně hodnotíme.

18.11.2004 by Stanislav Vráťa

    Využili jsme pozvání k návštěvě území na rozhraní Libereckého a Hradeckého kraje. Lákalo nás i méně známé prostředí. Opět se potvrdila naše zkušenost, že sebelepší znalost map a průvodců nenahradí vědomosti místního usedlíka. Obvykle si zhotovujeme kopii běžné mapy, do které pak zvýrazňovačem zakreslujeme doporučené trasy včetně možných odchylek - kupříkladu při změně počasí a podobně. Je nutno pamatovat i na hrubý časový rozvrh, na "kulturní" a zejména "stravovací" zastávky. Ne nadarmo cestovky považují za základní "nou hau" (know how) dobře "vyprojektovanou" trasu včetně zajištění na cestě. Nuže i my začneme popis orientační mapou.

    Na místo jsme přijeli v pátek večer, ubytovali se, prodiskutovali trasu a ráno vyrazili do terénu. Hned od počátku vedla cesta do kopce. Ale nahoře čekala odměna v podobě nádherného pohledu na Krkonoše, které měly ještě sněhovou čepici. Odtud jsme sjeli zase do lesů a střídavě se vynořovali ve vesničkách kolem Kumburku. Lesní cesty měly dobrý povrch i dobré značení a tak nás celkem jistě navedly až na horu Tábor. Do té chvíle jsme neměli ani tušení, že něco tak husitského existuje mimo jižní Čechy. Brzy jsme ale seznali jeho blízkou souznačnost s obecným názvem Poutní místo. Je to návrší z kterého je široký rozhled do kraje a vede k němu řada přístupových cest. Nahoře byla přirozeně křížová cesta, kaple, ale i pouť s cirkusovými atrakcemi a pochopitelně i rozhledna. Bohužel zavřená z důvodu oprav. Snad příště. Z Tábora jsme sjeli rovnou do Lomnice nad Popelkou. Dlouho jsme se nezdrželi a ujížděli dál na Stružinec a Košťálov. Kdo by řekl, že je to tak hornatý kraj. Jeden krásný výhled střídal druhý. Z Libštátu, kde jsme se ve vesnické hospůdce občerstvili, už to šlo zase pěkně z kopce až do Nové Paky. Po nezbytné hygijeně jsme završili den u táboráku ve Staré Pace.

    Druhý den se vyrazilo podle mapy do Dvora Králové a zpět. Chtěli jsme si cestu trochu nakrátit, ale skončili jsme na Štikovském autodromu. Úsek z Bělé do Lázní Bělohrad je vcelku rovinatý a tak bylo zdržení brzy vyretušováno. Po okružním kole lázeňským městem jsme zamířili střídavě po polních cestách a silnici přes Miletín do Dvora Králové. Ve Dvoře nastal právě tak čas na polední občerstvení, po kterém jsme se pustili přes Brusnice do dlouhého stoupání. Nahoře nás čekaly opět kouzelné rozhledy. A po nich následoval zase sjezd k Bystřici a opět nahoru a dolu do Pecky kolem impozantního hradu. Návrat do místa ubytování byl už jenom rutinní záležitostí. Neopoměli jsme si ho však ještě zpestřit dobrým pitím. Domácím jsme pochválili pěkný kraj a hurá zase domů.

31.1.2006 by Stanislav Vráťa

   Krušné Hory prožívají obrodu. Exhalacemi zničený les je téměř stoprocentně obnoven novými mladými a hlavně zdravými stromky. Civilizačně negativní prvky jsou vlivem vylidnění a krachu průmyslu na nejnižší úrovni za posledních několik století. Naopak cesty jsou vesměs ve velmi dobrém stavu. Pomalu se rozvíjející turistický ruch nestačí ještě vyprodukovat dostatečné prostředky na obživu současného obyvatelstva a tak je celá oblast náchylná na přijímání pochybných „záchranných“ projektů. Mezi ně bezesporu patří i tzv. využívání větrné energie, které svými vrtulovými „věžáky“ pohledově zmasakruje krajinu natolik, že se stane pro turisty spíše postrachem nežli lákadlem. Je nasnadě, že je teď nejvhodnější doba k návštěvě hor, dokud jsou ještě v této panenské podobě. Z České Lípy je to coby „kamenem dohodil“. Ráno naložíte kolo na vlak, v cílové stanici je přeložíte na cyklobus a za nějakých 30 či 40 minut jste nahoře. Tam se pohybujete po celý den po nádherné náhorní planině a navečer sjedete jedním z divukrásných údolí opět k vlaku a vrátíte se domů. Lepší je alespoň jednou přespat v některém penzionu nebo hotelu. Ceny jsou zde poloviční oproti Krkonoším nebo Šumavě. Terén je taky mnohem schůdnější a méně náročný než ve jmenovaných horách. Navíc tu máte téměř stálý rozhled z kilometrové výšky.

    Zastávka na Bouřňáku je ku potěše i k posilnění. Cesta lesy pokračuje k vodní nádrži Fláje. Její vodní hladina se již z dálky třpytí jako perla. Chvilku se promenádujeme na hrázi a pak pokračujeme dál kolem řady přírodních zajímavostí. Zastavujeme až v hraničním Mníšku na oběd v čínské restauraci. Dáváme si kuřecí stehýnko s dvojitou zeleninovou oblohou – zkrátka něco lehkého a k tomu 3/4 hodiny rozjímání v chládku na slehnutí. Další cesta pak pokračuje bez jakýchkoliv zažívacích problémů. Nejbližším cílem je Hora Svaté Kateřiny s rozhlednou. Po shlédnutí sjíždíme z Hlásky přes obec pod kopec a odtud znovu nabíráme výšku do Malého Háje. Nahoře pod kostelem je nádherný výhled na celé Svatokateřinské údolí. A potom už zase kdesi v lesích nahoru, dolu, nahoru, dolu. Však se to tam také nazývá příznačně - Volárna.

Při jednom ze sjezdů se v údolíčku objevuje roztomilá vesnička Kalek - náš 1.nocleh. Ráno opět vystoupáme na vršek a podél hranic směřujeme na další vodní nádrž - Přísečnici. Přehrada má poněkud pohnutou historii při svém vzniku a tak má člověk o čem přemýšlet po celou vyhlídkovou trasu kolem ní. Na konci odbočujeme na Měděnec a opět stoupáme a stoupáme. V Měděnci se informujeme na možnost prohlídky dolů ale bohužel, těžba je ukončena. Po obědě vyrážíme na metu výpravy, na Klínovec. Ledva jsme se nasytili vrcholovou procházkou sjíždíme do Božího Daru. Poučeni z muzea pokračujeme podél rašelinišť a umělého koryta na Horní Blatnou. Kopec Blatná s rozhlednou a Vlčími jamami je další pozoruhodností, kterou nelze vynechat. My také ne –   Horní Blatná byl náš druhý nocleh. Ráno opět vyrážíme do lesů ztracenými končinami bez živáčka až do Rolavy. Za obcí se ještě chvíli cesta škrábe do kopce ale posléze začne padat podél Rájeckého potoka stále dolů a dolů, jedna serpentina střídá druhou – ano je to tady – sjíždíme z hor. U odbočky na Kraslice se nenecháváme strhnout a zahýbáme na Bublavu. Z Bublavy ale už nezadržitelně padáme přes Kraslice s mírnou zajížďkou na Rotavu do Sokolova. V Sokolově nasedáme na vlak zpátky do České Lípy.

26.07.2005 by Stanislav Vráťa

V Informačním středisku v České Lípě na náměstí v radnici vydali mapku Českolipska. Jsou tam nově vyznačené turisticko-cyklistické trasy. Nabízíme vám jednu na podzimní odpoledne. Start je obvykle na Svárově. Odtud se pak dáte po Žízníkovské silničce k Brennskému mostu a dále na Veselé směrem k Hradčanům. Při pravé odbočce na písčitou cestu podle mapy se zpočátku brodíte v písku až na zelenou. Po té už se dá zase normálně jet. Cestou lze spatřit podivné skalní útvary. Z jednoho se věky vyklubal t.zv. Psí kostel – kouzelně vymletá skála plná průchodů a jeskyněk – ovšem dosažitelných pouze po čtyřech. Za ním následuje další zajímavý útvar – miniatura Pravčické brány – 4-metrový můstek asi 2,5 m vysoký tu ční nad skalami a lesy Brennské rokle. Za branou následuje sestup dolů a cesta po zelené až na silniční spojku podél obory mezi Hradčany a Provodínem. Někdy vás z tiché idylky (tak, jako se to stalo nám) může vyrušit hrozivý rachot a prach, když kolem projíždí nejméně 20 jezdců na závodních terénních motorkách – asi nové ekonomické využití chráněné krajinné oblasti.

Pozor na bloudění! Čas byl dobrý a tak před sjezdem do Hraničního dolu jsme u hájovny zabočili doprava a zamířili k Provodínským kamenům – že jako zdoláme Lysou skálu s místním názvem Spící Panna. Pokračujeme tedy do kopce podle vrcholových značek až se dostáváme na úpatí s krásným rozhledem. Jdeme spíše než jedeme stále hlouběji do lesa, až se značky vytratily. My se však nevzdáváme. Kola jdou na ramena a šplháme vzhůru po kamenech, až narážíme na podivnou cestu. Vlevo sráz 20 metrů, vpravo totéž v bledě modrém. Vydáváme se tedy po této přírodní hradbě v domnění, že podivný hřbet nás dovede na centrální vrchol. Chyba lávky. Centrální vrchol měl tvar patníku s červeným křížkem a z něho byla sice vidět Lysá skála, ale o 2 km dále. Vylezli jsme totiž úplně na jiný kopec. Leč svým zajímavým tvarem stojí Dlouhý kopec za navštívení. Jak často se asi podaří člověku jít po hraně nefalšovaného kráteru - byť "jenom" spící sopky.

Co naplat, vyjíždíme z lesa a vydáváme se po polní cestě téměř přímo k Lysé skále . Povrch je sice hrbolatý, ale jedna úchvatná krajinná scenérie střídá druhou a se stoupající polohou se stále zlepšuje. Za chvíli jsme pod skálou. Dál se s koly nedostaneme, dál se musí po dvou a posléze po čtyřech. Hledáme pečlivě úchyty v čedičové skále a pomalu, ale přece dobýváme vrchol. Odměnou je impozantní rozhled na všechny strany. Dlouho neotálíme a vydáváme se na zpáteční cestu tak, abychom přijeli před setměním. Sjíždíme rovnou na silnici z Provodína do Zákup a u Brennského mostu zahýbáme na Lípu. Cestou se ještě krátce zastavujeme ve známé cykloobčerstvovně a svlažujeme vyschlé útroby. Výlet byl prímový a obecně se doporučuje všem známým.

21.11.2004 by Stanislav Vráťa

Měsíčnice se nachází v rezervaci Líska nad Kamenickým Šenovem na severním svahu Černého vrchu (pod Studencem a Javorkem). Přírodní památka je oplocena a po většinu roku nepřístupná. Je vhodné se proto připojit ve správném termínu k některé z popularizačních akci.

Úvodní stránka obsahuje mapu a stručný popis přístupové trasy. Cesta přes Slunečnou je sice nejkratší, ale také nejnáročnější. Navíc je v květnu ráno většinou ještě zima. Jelikož jsou tyto akce oblíbené zejména u mládeže, volí jako přibližovací prostředek obvykle auto, méně již vlaky (Č.Lípa - Jedlová - Kytlice - Č.Kamenice - Benešov - Č.Lípa). Následuje stránka zobrazující  cestu Kamenickým Šenovem včetně určení hrubé polohy cílové rezervace. Dále je popsána cesta k výchozímu bodu, t.j. ke Křížovému Buku. Zde je i občerstvení a jsou tu i kontrolní stanoviště. Čeká nás vrcholný okamžik - návštěva údolí Měsíčnice. Fotografie z té nádhery postihnou sotva malý zlomek. Přímý prožitek na místě je zkrátka nenahraditelný. Následující stránka dokumentuje, že je nutno být v lese stále obezřetný, číst značky a používat mapu, jinak zabloudí i zkušený. Zpáteční cestu přes Českou Kamenici a Oldřichov dokumentuje další stránka a na poslední je uvedena cesta přes Chřibskou, Kytlici, N.Bor a Skalici. Zážitek z cesty je natolik silný, že se tam většina účastníků opakovaně vrací.

18.11.2004 by Stanislav Vráťa

    Přijeďte se podívat k nám do tábora v Borovici. Je to tu príma. Kouzelnější místo jste ještě neviděli. Dětem se tu náramně líbí, panuje zde dobrá nálada a navíc je to "co by kamenem dohodil" od České Lípy, takže sem i rodiče jezdí často na návštěvu. Doplňují psychiku i menáž. Uvidíte na místě a přesvědčíte se sami. Vytáhli jsme mapu a opravdu, se zpětnou jízdou vlakem by se to dalo zvládnout i za odpoledne. Domluveno. Akce nadchla více lidí a tak nás vyrazila početnější skupina.

    Jelikož je celkem podrobný popis cesty uveden hned na prvním listě spolu s mapou, zaměříme se jen na stručný popis dokumentace:

• Z České Lípy do Hradčan - uvádí mnohá úskalí hned na počátku trasy
• Přes letiště do Ploužnice - nás v podstatě seznamuje s předzásobovacími stanicemi před vjezdem do prostoru
• Vjezd do obory Židlov - dokumentuje první kilometry v prostoru Ralsko
• Jízda v prostoru Ralsko - nás provádí romantickou krajinou podobnou "Divokému západu"
• Dojezd do Mukařova - pomalu a jistě se blížíme zase k civilizaci
• Příjezd do tábora v Borovici - pohled do Dolního tábora u říčky Zábrdky
• Táborový program - nahlédnutí do organizace jednoho z letních dětských táborů

    Na závěr se budeme trochu věnovat moderním prostředkům, které jsou dnes k dispozici na Internetu. Tato trasa je totiž ideální pro demonstraci výhody "živého" leteckého pohledu v kombinaci s běžnou "schématickou" mapou. Mapy bývalého vojenského prostoru jsou téměř "slepé" ale obsahují přece jenom význačné záchytné body. Otevřeme si vhodnou mapu, zadáme a vyhledáme zvolený záchytný bod (Ploužnice). Při dostatečném zvětšení přepneme na Letecký pohled a šipkami "přeletíme" celou zamýšlenou trasu. Z připojeného GPS můžeme získat i přesnou polohu zvolených bodů pro případ kontroly správného odbočení už přímo ve skutečném terénu. Cestování "prstem po mapě" se tak stává nejen zajímavou, ale i velmi užitečnou zábavou pro tu cestu skutečnou.

8.2.2006 by Stanislav Vráťa

Na mapě trasy je zakreslen asi 70 km okruh s převýšením okolo jednoho kilometru. Z Č.Lípy se vyjíždí na Volfartice, Oldřichov, Kerhartice, Veselé a Markvartice. Po občerstvení v Markvarticích začíná první větší stoupání do Huntířova a odtud dále na Debrnou. Zde se trasa láme směrem do údolí řeky Ploučnice. V Březinách na mostě se nachází nejnižší bod okruhu. Z něho však cesta rychle stoupá lesem do protilehlého svahu. Projíždíme sporadickými osadami a až na svahu Velkého Chlumu dorážíme ke kamenné rozhledně. Je z ní pěkný výhled především do Labského údolí a na Děčín.

Vracíme se po hřbetě Verneřické vrchoviny zprvu po polních cestách a posléze již opět po asfaltových. Cestou se turistům naskýtají téměř horské scenérie. Posledním významným výstupem je cesta z Rytířova do Rychnova. Odtud už následuje příjemný patnáctikilometrový sjezd přes Merboltice do Šachova. Návrat do Lípy pokračuje už jenom po státovce proti proudu Ploučnice.

21.11.2004 by Stanislav Vráťa

Dva kamarádi si už rok plánovali návštěvu Šluknovského výběžku, kde zhruba před 40-ti roky grencovali na čáře jako záklaďáci. V 7⁰⁸ jsme naložili kola do vlaku (mne přivzali jako svědka) a po 4 přestupech je zase vyložili na zastávce Velký Šenov. Jeden z nich vytáhl pečlivě označenou mapu „vojenských vzpomínek“ a už jsme frčeli do Lipové a odtud na 1. hraniční přechod. Dále nás harcoval lesem na 2. přechod a na místo praporu Hraničářů v Liščím. Stěží hoši poznávali původní místa až na hájovnu, kde visely ještě původní parohy a světe div se, stála tam i paní hajná – skoro jako tenkrát, kdy velitel nevěřícně četl v knize hlášení: „Ráno vyšla paní hajná, vystrkovala ňadra a pozerala sa na mňa.“ Dozvěděli jsme se kdo z velitelů už zemřel nebo kdo ještě žije a zkrátka jak čas šel a poměry se měnily a my s nimi. Hoši tak své vzpomínky ještě rozpumpovali a hnali mě do Severní na 3. hraniční přechod a po návratu do Lobendavy ještě na 4. hraniční přechod na Roubeném vrchu. Návrat do České Lípy probíhal příjemně přes Lipovou, Velký Šenov, Brtníky, Kopec, podél Křinického potoka Kyjovským údolím na Doubici, Horní Chřibskou, Krásné Pole, Kytlici, Polevsko, Nový Bor, Skalici a Manušice. Vše děsivé a stresující bylo odváto a zůstal jen čirý vzduch porozumění se kterým jsme se setkávali na obou stranách hranic. Dlužno jen říci, že druhá strana má v péči o životní prostředí velký násko a my ji máme co dohánět.

21.11.2004 by Stanislav Vráťa

    Lovoš je nejbližší z kopců Českého středohoří k nám. A myslím, že pro jeho volbu rozhodla i jeho relativně snadná dostupnost. Ráno jsme nasedli do motoráčku na Lovosice a po hodině a půl jízdy poutavou krajinou jsme byli na místě. Čekal nás průjezd Lovosicemi směrem na Žernoseky a pokračování turistickou cestu do Opárenského údolí. Podařilo se to až napodruhé, ale stálo to za to. Opárenské údolí nás uvítalo pohodovým klidem, letitými stromy a bublavým potůčkem. Údolí mírně stoupá až do obce Opárno. V jedné chvíli nás zaskočila těžká střelba a poté i dunivé výbuchy. Ochranáři nás sice nápisy několikrát upozorňovali na zachování klidu v této přírodní rezervaci, ale to zřejmě nebylo kvůli zvěři. Měli zřejmě na paměti nerušený chod přírodovědně unikátní střelnice a lomu za řekou. V obci jsme neodolali výzvě šipky k hradu Opárno. Mohutné zbytky hradeb kdysi mohutného hradu evokovaly nejen naše představy ale i fantazii přítomných restaurárorů. Stavba se pomalu klube z letitých nánosů a mění se v kultovní místo zdejší oblasti. Ty nádherné rozhledy to jenom potvrzují. Opouštíme hrad a kvačíme k úpatí Lovoše. Cestou ještě meditujeme kudy a jak. Nevyřešily to mapy, ani bedekry ale konzultace s domorodci. Nad Opárnem, kdy se silnice již začíná svažovat do Vchynice, se vlevo odděluje cesta pro džíp, kterým se nahoru vozí proviant. A to je naše cesta. Dá se po ní bez slezení s kola vyjet až nahoru.

    Cestou ale přeci několikrát zastavujeme - to abychom se pokochali stále se lepšícími výhledy do kraje. Nahoře nás vedle vrcholových výhledů čeká observatoř a světe div se - nefalšované pivo. Nad Lovosicemi je sice opar, ale tady vládne pohoda, teplo a bezvětří. Včera tu byla sice lepší viditelnost, zato vichr 150 km/hod. Pohledy s Lovoše nejsou sice moc ostré ale to vše krásnější čeká třeba na příští návštěvníky. Vyslechli jsme 5 mladíků, jak se domlouvají: "Tak Lovoš jsme měli na rozjezd. Ještě nás čeká Kletečná, dvě další a zakončíme to dnes Milešovkou." (Připomínka - Milošovka je o rovných 250 metrů vyšší než Lovoš). Z uvedeného jasně vyplývá, že posuzovat náročnost trasy je velmi subjektivní záležitostí. Dolů se nám z výsluní mnoho nechtělo. Sjezd s Lovoše a dále do Lovosic byl poměrně snadný a tak jsme vzápětí z Lovosic pokračovali přes Mlékojedy do Litoměřic. Po malém občerstvení dále Labskou cyklostezkou až do Nučic. Tam jsme se odklonili na Polepy, Vrutice, Drahobuz, Vědlice a Hubenov. Před Sukorady nás odbočka dovedla až do Blíževedel a odtud už je zadem jenom kousek do Holan a České Lípy.

15.1.2006 by Stanislav Vráťa

    Když cyklista ve zdraví přezimuje, ještě nemá vyhráno. Musí ho ještě někdo, nebo něco vyhnat na jaře do terénu. Nejvhodnější je k tomu asi nějaká takováto víceméně střeštěná akce. Nu a pak stačí znovu si přičichnut k rozhledům v krásné krajině aby v něm nastartovala samospoušť a už se takzvaně veze.
Bližší popis akce i cesty je uveden uvnitř na stránkách s obrázky. Proto zde uvádíme pouze výčet webových stránek, který funguje zároveň jako odkaz na ně:

	1.	Trasa cesty - s vyznačením Startu i Cíle a s výškovým profilem
	2.	Sjezd účastníků - ukázka širokého spektra cyklistů	www.seznam.cz
	3.	Start a první kilometry - od Čapkárny do Žandova podél rozlité Ploučnice
	4.	Cesta přes Radeč - do prvního kopce přes malou vesničku a pak dále přez velkou vesmičku a pak přes tu největší
	5.	Sjezd do Žandova - náměstí, kostel i most přes Ploučnici	www.seznam.cz
	6.	Opět stoupáme - tentokrát do Podlesí	www.seznam.cz
	7.	Přes Podlesí do Valteřic - seznamujeme se se stále novými a novými rozhledy	www.seznam.cz
	8.	Z Valteřic na Taneček - cesta na nejvyšší vrchol trasy	www.seznam.cz
	9.	Na vrcholu trasy - co všechno se může stát při dosažení vrcholu	www.seznam.cz
	10.	Sjezd do Stvolínek - uvádí pozoruhodné věci při cestě
	11.	Do Kozlů a Bořetína - poslední kopec na trase	www.seznam.cz
	12.	Sjezd k rozvodněné Ploučnici - opětovný návrat ke startu
	13.	Jsme v cíli - "Čapkárna" se zdatnými jezdci tj. s účastníky letošní akce	www.seznam.cz

Poznámka autorů :– Po prvním libovolném odkaze se můžete dále pohybovat přímo mezi stránkami.

26.2.2006 by Stanislav Vráťa

    Po vlastech českých si organizujeme výpravy sami. Hovoří pro to řeč i ceny. Kvalitních nabídek pro ubytování je dnes na Internetu dostatek a i doprava je málo problematická. Do cizího prostředí v zahraničí volíme raději cestovky. Jsou zárukou volby dobré trasy, levného ubytování a stravování i v průběhu cesty. Posuďte ostatně sami z našeho příspěvku. Ještě malou poznámku k volbě tratě. Začínali jsme zhruba ve výšce 2350 m a končili o 2 km níže. Není to pohoda? Pro ty slabší cyklisty ano, ale pro ty zdatnější děsivá nuda. Správný turista chce vidět i něco z okolí a jelikož jede po dně údolí, znamená automaticky každá odchylka kopec. HORY ZKRÁTKA BEZ KOPCŮ NEEXISTUJÍ. Za tu námahu vás ale odmění královsky - krásnými rozhledy. Snad vás "namlsají" i ty, které se podařilo zachytit nám.

    Popis cesty je uveden uvnitř na stránkách s obrázky. Proto zde uvádíme pouze výčet webových stránek, který funguje zároveň jako odkaz na ně:

1. Doprava do Rakouska - jeli jsme přes noc a ráno byli na místě
2. Mapa trasy Flachau - Schladming - z baťohu vytahujeme oblečení a posléze se rozjíždíme
3. Z líhně lyžařů do Filzmoosu - ve Flachau nás vítá socha rodáka Hermana Maiera, světového sjezdaře
4. Výjezd pod Dachstein - cesta pod nos opravdových hor
5. Nocování ve Schladmingu - opětovný návrat z hor k řece Enns
6. Mapa trasy Schladming - Admont - na mapě nejsou vrstevnice, aby to nikoho neděsilo
7. Kolem Jägermaistra podél řeky do Steinu - pohodová jízda podél řeky je víceméně společenskou záležitostí
8. K přehradě Putterersee - od řeky se odpoutáváme opět do kopců
9. Spanilá jízda kolem přehrady - nádhera s limitovanou bezpečností dle ročního období
10. Cesta do Admontu na nocleh - v okolí je celá řada kulturních památek
11. Mapa trasy z Admontu do Reichramingu - den opět začíná v úplné pohodě
12. Přes St.Gallen do Altenmarktu - selanku jsme si zpestřili zkratkou přes kopec
13. Výšlap nahoru a sjezd 15 železničními tunely dolů. - zlatý hřeb zájezdu: dřina nahoru ale úchvatný sjezd dolů
14. Dojezd do Reichramingu a návrat domů - poslední chvíle s řekou včetně koupání

Poznámka autorů :– Po prvním libovolném odkaze se můžete dále pohybovat přímo mezi stránkami.

Po české straně Krušných hor už to známe ale na německé jsme ještě nebyli. Proto, když jsme dostali pozvání od takřka cínoveckého domorodce, neváhali jsme ani minutu.

Odkazy na jednotlivé naše stránky s doplňujícími informacemi:	Související cizí webové stránky:
0. Německé Krušnohorsko - celá oblast	http://cs.wikipedia.org/wiki/   http://www.teplice.cz/

Náš kamarád se opět měsíc léčil v Teplických lázních, kde měl čas pečlivě připravit trasu s našim průvodcem.

1. Mapa úvodní a závěrečné části trasy

http://cs.wikipedia.org/wiki/   http://www.ceskehory.cz/krusnehory/

Aby byla mapa zřetelná, je rozdělena na dvě části. Tato první zachycuje začátek a konec okruhu.

2. Mapa střední části trasy

http://www.krusnohorci.net/cyklo.php   http://www.tourismus-erzgebirge.de

Druhá mapa uvádí středovou část. Na obou jsou pro dobrou orientaci fotografie významných bodů trasy.

3. Doprava na Cínovec

http://cs.wikipedia.org/wiki/Teplice   http://www.Teplice.cz

Do Cínovce jsme se nechali dopravit osvědčenou veřejnou dopravou - ideální na jednodenní výlety.

4. Na krušnohorské chalupě u kamaráda

http://www.volny.cz/obec.cinovec/

Nahoře jsme si vyzvedli svého průvodce přímo doma na chalupě a vyrazili za hranice.

5. Do městečka Altenberg

http://www.altenberg.de/   http://www.altenberg.de/rehaklinik.htm

Cest na německé straně je spousta a proto je nutné pečlivě sledovat značení až do cíle v Altenbergu.

6. Přes horské usedlosti

http://de.wikipedia.org/wiki/Kahleberg

Z Altembergu jsme se museli zase vrátit do kopců. Cesta byla proto náročnější ale krásné výhledy do kraje nám byly odměnou.

7. Přes Rehefeld Zaunhaus k bývalému nádraží

http://www.erzgebirge-rehefeld.de/   http://www.altenberg.de/ortsteile.htm

Krásné počasí a zalesněná členitá krajina protkaná rekreačními objekty je balzámem na turistovu duši.

8. Cesta po bývalé trati

http://mitglied.lycos.de/UweHerzog/

Již velké parkoviště upozorní na něco zajímavého poblíž. Ze zrušené železnice s nádražím bylo vytvořeno jakési svatební letovisko. Podle stovek zasázených "svatebních" stromků podél bývalé tratě lze usuzovat na velkou oblibu tohoto místa i zdejší tradice.

9. Lesními cestami k Holzhau

http://www.holzhau.de/

Jedna hezčí partie než druhá provází cyklistickou stezku lesem podél druhé strany hranice.

10. Přes Deutschgeorgenthal na přehradu

http://www.deutschgeorgenthal.de/   http://de.wikipedia.org/wiki/Talsperre

Mýjíme pouze okraje obcí až nakonec sjíždíme do německého Jiřetína. Zde se moc nezdržujeme a rovnou projíždíme k bonbónku dnešní výpravy - k nádherné přehradě.

11. Na přehradní hrázi

http://www.nussknackermuseum.de   http://www.umwelt.sachsen.de/de/wu/   http://www.talsperrenkomitee.de/info/

Podél vede málo frekventovaná silnička se skvělým výhledem až k přehradní hrázi. Hráz je jenom pro pěší.

12. Přejezd do Českého Jiřetína

http://www.obecni-urad.net/

Vracíme se po 3-km zajížďce a přejíždíme do Čech. Po odpočinku u oběda stoupáme po červené na Horní Paseky.

13. Z Horních Pasek na Bouřňák

http://www.horskyhotelbournak.ic.cz/

Nahoře je nutno trefit na správnou odbočku směrem pod Bouřňák do Nového Města.

14. Sjezd z Nového Města do Teplic

http://moldava-v-krusnych-horach   http://www.obec-mikulov.cz/   http://hledani.turistik.cz/cs/hrob/

Sjezd z Nového Města do Teplic je lahůdkovou záležitostí s řadou nádherných scenérií, jenže v tom fofru se špatně fotí. Proto hltejte plnými doušky krajinu kolem vlastníma očima. Doufejme jen, že impozantní technická památka, to jest železnice do Nového Města, zůstane ještě dlouho v provozu jako doklad lidského umu.

ČD. Železniční trať Teplice - Moldava

http://udalosti.wz.cz/bournak2002/   http://udalosti.wz.cz/bournak2003/   http://web.quick.cz/moldava-draha/

Krušné hory čekají teprve na skutečné objevení. A jako pohraniční hory přispějí významnou měrou i k růstu mezinárodní turistiky. Hrají stále významnější roli v odlehčení života dole v průmyslové zóně. Doufejme jenom, že ten elektrárenský průmysl nevystoupí až na kopce. Již se o to pokouší v beránčím ekologickém rouše.

TT. Další turistické trasy v oblasti Krušných hor

http://www.horyaktivne.cz/   http://www.ceskehory.cz/krusnehory   http://www.ceskehory.cz/krusnehory/   http://www.nakole.cz/regiony/   http://www.volny.cz/rkarel/trasy.htm

Jeseníky jsou krásné hory s téměř nedotčenou přírodou a stojí vskutku za návštěvu. Tam, kde přeci jenom k lidskému zásahu došlo (přečerpávačka, lázně..) je tomu tak převážně v duchu dobrého soužití s přírodou.

Odkazy na jednotlivé naše stránky s doplňujícími informacemi:	Související cizí webové stránky:
0. Jeseníky - celá oblast	http://www.jeseniky.net       jeseniky.cz   http://www.ejeseniky.cz       ejeseniky.com   http://www.info-jesenik.cz   jeseniky.org

Jeseníky jsou skutečné hory a proto počítejte s denním převýšením minimálně 0,5 km pěšky či na kole.

1. Přeprava do Jeseníků

http://www.nasehory.cz/

My jsme volili auta ale je možno použít i železnici a z nádraží se do cíle dopravit cyklobusem.

2. Mapa trasy Jeseník - Zlaté hory, ubytování

Půldenní zahřívací cesta ve které jsme si vyzkoušeli pohodlnou silnici i cestu pro bikery.

3. Cesta podél říčky Bělé

http://www.mikulovice-jes.cz/

Pohodová jízda ve směru toku řeky obklopené vesnickou zástavbou s řadou funkčních církevních památek.

4. Zlatorudné doly na Olešnici

http://www.zlatehory.cz/pamat_mlyny.asp   http://www.zlatehory.cz/hist_data.asp

Návštěva skanzenu stojí za to. Je zajímavý, blízko silnice a je v něm i příjemné posezení s občerstvením.

5. Způsob těžby zlata

http://www.jeseniky.net   http://www.zlatokop.cz

Nikdo o sobě neví předem, co by s ním udělala zlatá horečka. Tady si to lze zkusit.

6. Ve Zlatých Horách

http://www.zlatehory.cz/   http://www.zlatehory.cz/pamat_poutni.asp   http://www.zlatehory.cz/pamat_farni.asp

Nahlédnete do střípku zašlé slávy zlatokopeckého města. Zde to proběhlo o staletí dříve nežli v Americe.

7. Výjezd na Rejvíz a cesta na Zlatý Chlum

http://www.rejviz.info/trasy.htm   http://www.zlatehory.cz/rejviz   http://www.zlatehory.cz/pamat_kupa.asp

Cesta do kopce, který skončí dříve než vám dojde dech. Vede většinou lesem s pěknými výhledy. Nahoře je přirozená křižovatka turistických cest s nezbytným osvěžením. Nechybí tu ani naučná stezka.

8. Na Zlatém Chlumu

http://www.jeseniky.net

Turistickou cestou, nepříliš vhodnou pro kola, jsme se dostali k pěkné rozhledně nad městem Jeseník. Sjezd dolů až k restauraci na Křížovém vrchu měl obdobnou "kvalitu". Odtud už vede do Jeseníku asfaltka.

9. Druhý den vyrážíme z Jeseníku na Praděd

http://www.connex.info

Tentokrát jsme z časového důvodu použili k cestě na Rejvíz cyklobus a za čtvrt hodiny jsme byli na místě.

10. Mapa cesty z Rejvízu do Vrbna

http://sweb.cz/pratelevrbenska/   http://www.jeseniky.net

Celá trasa vede v mírném sklonu podél toku Černé Opavy. Pro orientaci uvádíme některá zajímavá místa.

11. Přes Mnichov do Vrbna

http://www.vrbnopp.cz/

Poslední úsek cesty do Vrbna už je zase protkán vesnickou zástavbou.

12. Z Vrbna do Karlovy Studánky

http://www.jeseniky-vrbensko.cz/   http://www.jeseniky-vrbensko.cz/obce/

Ve Vrbně jsme se osvěžili a nastoupili do mírného stoupání až do Karlovy Studánky.

13. Chvíle odpočinku v Karlově Studánce

http://www.jeseniky-vrbensko.cz/obce/   http://www.jeseniky.net

Kromě pramenité vody jsme tu nic neokusili, jen se dívali a dívali na tu krásu kolem.

14. Mapa trasy na Praděd se sjezdem do Červenohorského sedla

Ze "Studánky" jsme vyšlapali na Hvězdu. Je tu sice autobusové nádraží, ale většina spojů na Ovčárnu je již zdola obaszena. Hrdinně jsme projeli závorou do půlkilometrového převýšení. Příjemné teplo se na prudkém (téměř 100 m převýšení na 1 km) a monotónním svahu pomalu a jistě pozvolna měnilo v asfaltovou výheň.

15. Cesty na Ovčárnu

http://www.jeseniky.net

To naučná stezka proti proudu Bílé Opavy, která vede údolím pod silnicí je příjemnější.

16. Na Ovčárně

http://www.ovcarna.cz

Na Ovčárně jsme se v restauraci najedli a odpočinuli před závěrečným výstupem, který byl nakonec o poznání méně náročnější nežli cesta z Karlovy Studánky sem.

17. Vzhůru na Praděd

http://www.praded-info.cz/

Pod rozhlednu to šlo dobře a 83 m výtahem ještě lépe. Byla docela dobrá viditelnost (nikoliv na fotoaparát) a tak jsme si v půlhodinové prohlídce podrobně zmapovali celé okolí díky popise na skle oken rozhledny.

18. Sjezd s Pradědu

http://www.jeseniky.net

Sjezd z Pradědu směrem na Švýcárnu patří k těm zážitkům, pro které se zapomínají předchozí útrapy.

19. Ze Švýcárny k Červenohorskému sedlu

http://www.jeseniky.net

Spanilá jízda pokračuje i pod Švýcárnou. Pozor na rozlišení cyklostezky od turistické cesty pro kola neschůdné. Z trasy je vidět na protějším svahu Horní a Dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně.

20. Červenohorské sedlo a sjezd do Jeseníku

http://www.ceskehory.cz/cervenohorske

Občerstvení v turistickém komplexu příjde vhod každému. Pozor na jízdu po silnici dolů, jsou-li v ní výmoly. Její spád svádí k rychlé jízdě a treky na to nejsou stavěné - hrozí proseknutí gumy o ráfek, jako se to stalo nám.

21. Mapa trasy do Rychlebských hor

http://www.rychlebskehory.cz

Je to méně navštěvovaná příhraniční oblast. V okolí je spousta lomů s výborným koupáním v parném létě.

22. Průjezd Lázněmi Lipová

http://www.lipova-lazne.cz/

Prohlídka severozápadní lázeňské oblasti Jeseníků s příjemným podhorským prostředím.

23. Vzhůru do hor podél Bučínského potoka

Opět je tu stoupačka lesem s pomalu se otevírajícími výhledy. Tentokrát téměř bez diváků.

24. Těsně pod vrchol Smrku

http://www.rychleby-jeseniky.cz

Až na vrchol a tam se teprve rozhlédnete. Jste tu sami. Ti slabší, co jeli spolu zůstali někde vzadu a ti lepší jsou už dávno fuč. Tady jede každý za sebe.

25. Sešup po štěrkových cestách k vodopádům

Profil cesty je výhradně pro horská kola a tak naše treky dostávají zabrat. Je nutno jet opatrně.

26. U vodopádů Stříbrného potoka

http://www.jeseniky.net

Nic velkého a bombastického, ale příjemné místo, které stojí za zastavení i posezení.

27. Přes Nýznerov a Žulovou na Černou Vodu

http://www.zulovsko.cz/   http://www.sweb.cz/Heide/

A jsme opět v civilizaci a prubujeme i ono doporučené koupání v lomu. Nemá to chybu!

28. Malebnou krajinou Zajesenicka

http://cernavoda.rychleby.cz/   http://www.staracervenavoda.cz/

Tady v dolině bylo vedro a dusno. Chytli jsme slinu a tak vandrujeme po vískách Zajesenicka od obce k obci, od hospůdky k hospůdce. Všude jsou dobří lidé, všude je veselo.

29. Cyklobusem na Rejvíz a pak sjezd do Mikulovic

http://www.rejviz.info/   http://www.jeseniky.net

Poslední půlden jsme si naordinovali "spanilou jízdu". Cyklobusem nahoru a sjezd vesničkami dolů.

30. Návrat po druhé straně Bělé a návštěva Lázní Jeseník

http://www.priessnitz.cz/

Trasu podél Bělé jsme jeli pro změnu po druhé straně. Když začalo pršet, začalo i balení na cestu zpět. Návštěvu Lázní Jeseník jsme absolvovali alespoň autem. Nelitovali jsme. Bylo to do velkého krpálu a bylo to tam pěkné.

31. Mapa Lázní Jeseník a města Jeseník

http://www.jeseniky.net   http://www.jeseniky.net

Na závěr přikládáme mapku centra, kde jsme byli ubytováni. Pět minut od autobusu, pět minut od stravování. Co nám scházelo.

Dovětek.
Viděli jsme jen střípek z Jeseníků a byli jsme unešeni. Pro fyzicky zdatnější to je hotové eldorádo s mnohem menší frekvencí návštěvnosti nežli je tomu v případě Krkonoš, Šumavy, či např. Jizerek. Jsou s tim spojeny samozřejmě i nižší náklady na pobyt a stravu.

    Zakarpatskou Ukrajinou se vydáme po vedlejších silničkách vedoucích přes vesnice s dřevěnými domky a kostelíky. Po dřevařských cestách podél průzračných a divokých bystřin v hlubokých zalesněných údolích se vrátíme jakoby o několik desetiletí zpět. Za výhledy budeme šplhat na oblé poloniny plné borůvek a následně klesat do některých z místních kolib za občerstvením. Tolik průvodce příslušné cestovní kanceláře. Skutečnost je trochu drsnější, ale v každém případě to stojí za to. Pojďte s námi nahlédnout do krajiny civilizací ještě téměř nedotčené.

    Bližší popis akce i cesty je uveden uvnitř na stránkách s obrázky. Proto zde uvádíme pouze jejich výčet, který funguje zároveň jako odkaz na ně. V pravém sloupci jsou pak odkazy na související externí webové stránky.

	1.	Přejezd hranic. - Využili jsme nabídky jedné z cestovek a vydali se s nimi jednoho krásného dne i se svými koly. Přestože autobus přejel hranice dvou států, připadali jsme si oprávněně téměř jako doma. Vždyť jsme vlastně jeli stále po původním Československu.
	2.	Prohlídka Užhorodu. - Zde jsme na úvod nasáli zdejší atmosféru, architekturu a zvyky.
	3.	Návštěva skanzenu. - Zprvu jsme mysleli, že je skanzen pohledem do vzdálené minulosti. Později jsme zjistili, že se jedná o aktuální současnost ve vnitrozemí.
	4.	První ubytování a stravování. - Míru komfortu si každý stanovil podle zakoupeného druhu pobytu. Jak vidno, nebyla to tak otázka peněz, jako spíše naturelu.
	5.	Vstup do národního parku. - Plni sil a odhodlání jsme zamítli "mastňáckou" trasu v Siněvirském parku.
	6.	Cestou necestou k jezeru. - Jenže záhy jsme byli konfrontování se skutečností jménem "nedotčená příroda".
	7.	Siněvirské jezero. - Až v krásném prostředí horského jezera jsme zase chytili dech.
	8.	Návrat přes Siněvirskou Poljanu. - Na zpáteční cestě už jsme se způsobně drželi civilizovaných komunikací a obdivovali chaloupky i obyvatele místních vesniček.
	9.	Mapa trasy druhého a třetího dne. - Mapu jsme "vyfasovali" - u nás se jen tak nesežene, proto ji uvádíme v dostatečné podrobnosti.
	10.	Cesta do Mižgirského národního parku. - To už se nešlo jen tak kolem jezírka, ale do skutečných hor.
	11.	Cesta na Boržavskou Poloninu. - Zde jsou zachyceny hlavní fáze výstupu i s náznakem atmosféry.
	12.	Pohodová chvíle na Poloninách. - Po strastiplném výstupu nastává chvíle absolutního uvolnění a pohody.
	13.	Čtvrtý den ze Siněviru na Kolčavu a dál. - Tentokrát se trasa dělí na dva směry.
	14.	Výšlap nad Siněvir. - Sice je to jakási zacházka, ale stojí to za to. Malebná horská krajina vás uchvátí. Vše titěrné a nedokonalé zůstane kdesi dole a vnímáte jenom nádherné zelené údolí obklopené majestátnými horami.
	15.	Příjezd do Koločavy. - V malebné vesničce vás zaujmou především upomínky na společnou historii. I když dnes zde žijí lidé už svým novodobým životem.
	16.	Pohled do historie Koločavy. - Oné historie se lze obrazně dotknout už jenom v muzeu nebo na hřbitově, nepočítáme-li pár opomenutých českých nápisů.
	17.	Zakarpatské zvláštnosti. - Stránka zachycuje několika snímky některé specifické okamžiky ze života krajiny.
	18.	Kostely pravoslavné církve. - Všude bláto a odpadky ale kostely, to je blýskavá čistota. Posuďte sami.
	19.	Vyjíždíme z Koločavy podél řeky stále na jih. - Voda, lesy, hory a sem tam chaloupky. To nás provází celou cestu.
	20.	Chystáme se k pramenům Černé Tisy. - Ubytovali jsme se v Jasiňském hotelu a ráno vyrážíme na novou cestu.
	21.	Očistec u pramenů Černé Tisy. - V noci sprchlo a cesta zřídla. Takhle nějak vypadá divočina.
	22.	Směrem k pramenům cesta neustále vodnatí. - Svaly i rysy v tváři tuhnou. Teď se ukáže, kdo je opravdový chlap.
	23.	Zpátky do civilizace. - Nic netrvá věčně, ani láska k velké břečce. Myjeme kola i sebe a opět jako z cukru vyrážíme za místní kulturou.
	24.	Trasa šestého dne přes Jablunický průsmyk. - Chystáme se za hranice Zakarpatské oblasti i za hranice současnosti - do nového sportovního střediska.
	25.	Jasiňské dřevěné kostely. - Shlédneme ukázku toho nejtypičtějšího z místní architektury i s trochou výkladu.
	26.	Procházka Jasiňou. - Uvidíte pár střípků z Jasini a jejího okolí, které nás zaujali.
	27.	Stoupáme do Jablunického sedla. - Se stoupající nadmořskou výškou se opět mění údolní krajina na podhorskou.
	28.	Jablunický průsmyk. - Překračujeme z jedné oblasti do druhé a zasluhujeme si i odpovídající občerstvení v tradičním zařízení - Kolibě.
	29.	Z Jablunice do Bukovelu. - Do poslední chvíle nic nenaznačuje, že dojde k nějaké změně. A najednou jakoby mávnutím proutku se mění okreska na víceproudou silnici, blátivá cesta na zámkovou dlažbu a všude nad vámi jezdí sedačky.
	30.	Plán nového lyžařského střediska Bukovel. - Celé středisko má evropský šmrnc. Rázem tu jste jako v jiném světě.
	31.	Stavba Bukovelu. - Přes léto se zimní středisko fest buduje. Do zimy to určitě stihnou. Spojení ze světa je letadlem do Ivano-Frankovska a odtud 110 km autobusem na místo.
	32.	Život v Jasini, život na Ukrajině. - Záběry ukazují některé zvláštnosti ale i některé postřehy nápadně podobné jevům v naší zemi.
	33.	Trasa Jasiňa - Rachiv a domů. - Poslední trasa má opět dvě dimenze. Jednoduchý sjezd nebo obtížný výstup na nejvyšší poloninu.
	34.	Svidovecká Polonina. - Stránka zobrazuje obtížný, zato ale velmi úchvatný kout přírody, který je tím nejcharakterističtějším a nejzajímavějším z celé Zakarpatské oblasti.
	35.	Přes Rachiv do Mukačeva. - Poslední okamžiky v cyklistickém sedle, nakládání a přesun do Mukačeva.
	36.	Návrat z Mukačeva přes Užhorod. - Prohlídka Mukačeva se zastávkou ve "středu" Evropy. Návrat domů.

Poznámka autorů :– Po prvním libovolném odkaze se můžete dále pohybovat přímo mezi stránkami.

16.9.2006 by Stanislav Vráťa